Festivalový půlmaraton 2026

Rok se s rokem sešel a my stojíme znovu na startu Festivalového půlmaratonu. Někdo jako součást štafety, jiný se odhodlal pro čtvrtmaraton, ale  našli se i tací, kteří sebrali odvahu a rozhodli se zaběhnout celý půlmaraton. Letos se k tomu odvážila Katka Richter a Petr Zejda. Oba proťali cílovou pásku a za to jim patří velké uznání.

Na start čtvrtmaratonu se nás postavilo 16 a jsem velmi ráda, že všichni závodníci závod dokončili. Letos jsme měli konečně zastoupení i ve štafetách, kde naše barvy hájila štafeta zákaznického centra.

Myslím, že mi dají všichni běžci za pravdu, když budu tvrdit, že Zlínský půlmaraton je speciální. Především skvělou atmosférou, kterou vytvářejí hrající kapely podél trati, taky fanoušky a v neposlední řadě nevyžádaným teplem, které nás sužuje snad už pravidelně. 🙂

Ale mimo to teplo si snad nemáme na co stěžovat 🙂 Ostatně přečtěte si pár řádků od kolegů, kteří se letošního závodu zúčastnili.

 Petr Zejda

O možnosti startovat na Festivalovém půlmaratonu za LAPP tým, jsem nepřemýšlel dlouho. Sice běhám raději delší distance pomaleji, ale ve Zlíně (Zátopkově městě!) jsem ještě neběžel, tak poznám nová místa, potrénuji rychlejší tempo a navíc se tady můžu spolehnout na případnou pomoc kolegů z práce.

Jak na to? Půlmar

aton jsem běžel jen jednou v životě – když jsem před 6 lety začínal běhat. Tempa neběhám (to mě nebaví), ale když je to kratší, zkusím to rychleji – na 1.30.

Začátek závodu – krásné počasí, Jů a Hele, skvělá atmosféra, hodinky stávkují, davy lidí podél trati, dokonce několik kapel (!) – s vodičem na 1.30 by se určitě super povídalo, ale běželo se dobře, tak jsem trochu přidal.

Ve druhém kole krásné počasí až moc. Když poběžím rychleji, třeba to bude líp chladit 😊… přichází únava, teplo, fandící davy… teplo, únava, teplo – cíl. Čas 1.26 – super, 2.místo v kategorii “jsem opravdu nečekal” 😊

Co dodat na závěr: krásný závod, skvělá atmosféra, velké díky kolegům za pomoc s vyzvednutím startovacího balíčku a za fandění! A teď už jen dostat z hlavy myšlen

ky na to, že “by možná nebylo

špatný zkusit běhat tempa a za rok se pokusit zlepšit čas” 😊

Honza Machálek

Letošní běh pro mě znamenal návrat o několik let zpět. Naposledy jsem tuto štafetu absolvoval v roce 2017 a od té doby jsem se běhání aktivně nevěnoval. Po téměř de

seti letech jsem si tak znovu připomněl, jaké to je – a zároveň si ověřil, jestli na to ještě mám.

Jak se říká: „Co se v mládí naučíš, ve stáří jako když najdeš.“ I když je pořád co zlepšovat, považuji za osobní úspěch už jen to, že jsem se po tak dlouhé době odhodlal a doběhl s časem, který rozhodně nepatřil k posledním.

Možná jsem tím znovu otevřel dveře novým výzvám. Třeba se příští rok odhodlám k něčemu ještě náročnějšímu.

A můj vzkaz pro všechny, kteří o podobné výzvě teprve uvažují – ať už běžecké, nebo jakékoli jiné:
Neváhejte a jděte do toho. Nikdy není pozdě.

Jarda Vlk

Letošní  čtvrtmaraton. Prvně se přiznám, že jsem toho letos moc nepotrénoval. Tréninkový plán začal jako každý rok již o Vánocích, ale nemoci a viróza mě od února přemohla a nechtěla mne opustit. O Velikonocích to stále nebylo ono, přesto  jsem absolvoval  kontrolní závod u nás na Velkém Ořechově, tradiční VORUN. Stále to běhá a ten pocit po doběhnutí mě povzbudil ještě víc.

Celý květen jsem strávil na kole do práce, takže na běh nezbývalo moc času, ale v pohybu jsem stále.

Ani cukrovka, která mě doprovází mě nezastaví se postavit na start filmového půlmaratonu, kde je vždy skvělá atmoška. Hned po startu jsem  se držel v čele a chtěl si zaběhnout rekord. Vodiči s časem 1:30 byli mí kamarádi, ale jen na chvíli. 😊Fandící diváci byl můj hnací motor, ale v areálu Viva přišla krize, kilometry na kole se podepsaly. Tělo se po doplnění  iontového nápoje a sacharidů  trochu nakoplo a  pokračoval jsem zpět do města po cyklostezce, kterou dobře znám z kola. Letošní hudebníci a diváci kolem trati nás tlačili do cíle. Vidina  medaile na krku mě hnala kupředu. Poslední občerstvení jsem pouze oběhnul a už mířím do cíle. Je to tam, čas lepší jak v loni, takže veliká spokojenost.

Přišla i myšlenka, už nemůžu, příští rok už vynechám, ale s blížícím cílem jsem věděl, že to tak nebude a už se těším na další ročník 2027.

Děkuji všem, kteří se s námi podělili o jejich dojmy ze závodu. Doufám, že to nabudí a inspiruje více zaměstnanců do dalšího ročníku.

Za rok snad ve větším počtu zase na startu!